Rio Pacuare - San Jose

Konecne si muzeme trochu prispat a nevstavame jako silenci. V 7,30 jsme nasnidani a cekame v lobby na vyzvednuti spolecnosti Exploradores. www.exploradoresoutdoors.com V 7,40 posilam sms Viktorovi, jestli by se mohl ujistit, ze jsou na ceste pro nas. Odpovida ze ano, ze brzy dorazi. V 8,00 vola Viktor, ze na ceste je nehoda, tak se zpozdili. Doufame, ze to dopadne. V 8,10 jsme zahledli mikrobus Exploradores bloudit po ulicich okolo hostelu, ktery ma ceduli sundanou v oprave na dvore. Zamavali jsme na nej a posadili se ke Kanadanovi a Americanum. Zahajili jsme seznamovani a za kratko uz to mezi nimi bzucelo jako v ulu. V zakladne v Siquieres jsme se pripojili k ostatnim klientum vyrazejicim na reku jako my, nebo do Tortuguera (ovsem za dvoj, nebo trojnasobne penize, nez za ktere jsme to zvladli my). Dostali jsme vydatnou snidani, nechali vsechny veci v zamykaci plechove skrini a jen s flaskou vody nas nastrkali do mikrobusu. Po ceste nam neunavny recnik s velmi silnymi hlasivkami vysvetlil, jak se chovat na raftu, a ktere povely musime uposlechnout. Vse vysvetlil dostatecne nazorne, aby to pochopili vsichni Americani. Na karibske strane jsme tolika gringum odvykli. Nakonec nas rozdelil do posadek. V nasi skupine bude 8 raftu po 4-6 lidech. Jsme s Kanadanem a stariky z Kalifornie. Kdyz jsme rano nasedli do busiku, nemochteli jsme verit, ze tenhle pan pojede na rafty. Vsechna cest! Dostal do posadky dva silny chlapy a kapitana s praxi zachranare.

Helmy, vesty, kratka praxe a jedem! Reka Rio Pacuare je jedna z nejlepsich v Kostarice. Vyhoda je, ze je krasne cista, zadni krokodyli, ale hlavne je tepla. Obtiznost ma byt 3-4, misty 5, ale je malo vody, takze na pohodu. Pacuare tece pralesem rezervaci indianu Cabecar. Hory okolo tvori dva kanony, ve spodnim bylo zamysleno postavit hraz a vybudovat prehradu, ale zemetreseni prerusilo stavebni prace a ochranci prirody zastavili plany pokracovat. Byla by skoda prijit o tak paradni reku na raftovani. Jeli jsme asi 5 hodin vcetne pauzy na obed. Paradni zazitek. Sjezd nebyl tezky, ani Upper Vacas a Lower Vacas, v hlubsich castech jsme se koupali, s raftem jsme zajizdeli pod vodopady, abychom se osvezili. Dosli mi, ze nejlepsi zazitky mam vzdy spojene s koupanim na vyjimecnem miste, pro ktere jsem musela neco udelat. At uz to bylo Semuc Champei v Guatemale, hydrospeed v Mexiku, nebo lom Amerika u nas, Cerro Chatto, Tabacon, nebo Doubravka na Vysocine... Voda ma tolik uzasnych podob, obzvlaste v horach. Ma silu, poradi si i s obrimi lavovymi kameny, ktere vypadaji jako beton nality do obrovskeho igelitoveho sacku.
zdroj: taramariacostarica.blogspot.cz
K obedu jsme meli burito udelej si sam, jako v Subwayi. Amici nevideli jeste frijole a bali se, ze je to mlete maso. Nejedli je. Kdo vedel, nebal se si jit pridat tortilu s frijolemi, kdyz uz nebyla jina zelenina. Nacpali jsme se dobre, na prvnich par perejich jsme trochu litovali, ale nakonec si to sedlo. Spodni kanon Altas Montanas, kde mela byt prehrada, ze ktere tady zbyl zelezny mustek a par zebriku a tunelu, byl proste nadherny, dechberouci. Skoro jako v Odyseovi ty skaly, ktere se zaviraly a drtily lode proplouvajici Bosporem.
zdroj: valehistory.wordpress.com
Kanadan celou cestu natacel na kameru na helme, domluvili jsme si s nim, ze nam posle zaznam, protoze vlastni fotaky jsme nebrali. Po prijezdu na zakladnu jsme se prevlekli do sucheho a mikrobusy nas rozvezli kam si kdo rekl. Vybrali jsme si San Jose, hostel Costarica Backpackers. Paradni misto za 12 dolaru za osobu v nocleharne. Uvarili jsme zbylou ryzi, prolomili se do kokosu, ktery uz par dni taham v batohu a cekam, az prijde jeho cas. Vecer jsme se sli projit na Plaza de la Democracia. Pekne misto, kde se mladez schazi, aby se posadila na schodech, ktere formuji jeden roh namesti, ktere je netradicne ve svazitem terenu. Schody jsou hledistem na podium dole, v rohu zaoblene, uprostred namesti jsou stromy a vytvari tak spoustu zakouti pro kazdeho. U namesti je Narodni muzeum v budove stare pevnosti nebo citadely. Hned za nim nas prekvapilo houkani a koleje krizujici silnici. Necekali jsme, ze by po techto pokroucenych kolejich mohl prijet vlak. Je to spoj do Kartaga, ale bohuzel o vikendech nejezdi.