čtvrtek 20. února 2014

Tortuguero - Caliari - Guápiles

Žádná změna, vstáváme před východem slunce, máme poslední šanci spatřit východ slunce z moře. Toužili jsme spatřit západ do Pacifiku a východ z Karibiku, ale byly mraky.

V 6,00 odcházíme s průvodcem na výlet kánoí po kanálech, díky nim se Tortuguero přezdívá Amazonka Kostariky. Průvodce je ale popleta, tak dlouho se vykecával, až mu strážci parku řekli, že v malých kanálech - řekách ústících do velkého kanálu už je moc lodí a máme počkat do 8,30. Snažil se čas nějak vynahradit, vyplnit, ale všechno co říkal, už jsme slyšeli. Nakonec nás propustil a zašli jsme si na snídani a kafe, docela zklamaní, že jsme vstávali zbytečně, a že průvodce nezvládá. Včera, když jsme si kupovali tuto výpravu se najednou začal strašně potit. Dozvěděli jsme se, že včera dostal zimnici a nemohl jít se skupinou na večerní procházku. Když jsme se zase sešli, přitáhl vratkou kánoi pro všech 5 lidí v naší skupině. Překonali jsme první nedůvěřivé okamžiky a bylo to dobré. Příjemná změna - loď bez motoru, mohli jsme zajet blíže ke břehům než větší lodě. Průvodce byl velmi zapálený uličník, vysvětloval nám všechno, co viděl. Byli bychom ho ocenili stejně jako Erika na Fortuně, ale bohužel, jsme tentokrát byli poněkud rezervovaní. Už jsme unavení. Viděli jsme ptáky a dva kajmany, kteří leželi zamotaní do plovoucích rostlin, což byl cíl výpravy.

Odpoledne nas jeste vzal na prochazku parkem. Doporucuji se holiny, tak jsme si je pujcili, ale bylo sucho. Strazci parku jen neradi vidi lidi v sandalech v lese, v pohorkach bychom to zvladli. Kdyz jsme dosli na plaz, uz se nam pekne smazily nohy v te cerne gume. Pruvodce ma prales v krvi, porad do neceho stoural, trhal listy a ukazoval, jak si s nimi jako deti hrali. Na plazi nam nazorne ukazoval, jak zelvy kladou vajicka, jak je mozne je pri tom pozorovat, bohuzel sezona zacina nejdriv za dva tydny. Nakonec si v jednom hostelu vypujcil krunyr a nasadil si ho na zada, aby nazorne ukazal, jak je tezky a velky. Byli jsme docela radi, kdyz nas nechal svemu osudu a mohli se prezout do sandalu. Toto misto si spise uzivame diky jeho genius loci. Uzka dlouha kosa zeme mezi kanalem a morem, kde ziji lide v domcich jako u nas v chatove osade.

Pocitame posledni penize, aby nam vyslo na cestu k bance. Nastesti lod do La Pavony stoji 1600 colonu tj. 3 dolary. Docela nepomer k ceste sem za 35 dolaru. A pak autobusem za 1100 kolonu do Caliari. Mame posledni penize, protoze jsme chteli zitrejsi rafty platit kartou, ale terminal tady maji akorat u Vietmancu v obchode. Tam se da i vybrat, ale preferujeme banku. Viktor z jedine agentury, ktera umi zaridit rafty z Tortuguera, chtel vsechno zaplatit hned hotove. Dali jsme mu polovinu a domluvili se s nim, ze zitra jede do Cariari, ze pojedeme spolecne a dovede nas k bance, kde si vybereme a doplatime mu zbytek. Tezko se nam verilo chlapikovi v chatrci, ze s nasimi 100 dolary proste nevezme roha, ale nechceme tady mit povest jako neduverivi Americani. Byli jsme nesvi, kdyz uz bylo 14,30 a Viktor porad nikde. Nalodili jsme se, dorazil tesne pred odjezdem lode.

Cesta do La Pavony byla mnohem zajimavejsi, nez cesta z Moinu. Jeli jsme po rece, ktera meandrovala jak tepelna izolace na stavebnim vykrese. Je malo vody. Na naplavenych plazich v zakrutech reky byly stopy krokodylu, ale zadneho jsme nevideli. Cesta trvala asi 1,5 hodiny. V pristavisti jsme meli sednout na bus, ale Viktor rekl, ze pojedeme autem s jeho kamaradem. Budeme tam rychleji, vezmou nas az do hostelu v Guapiles a cena bude stejna jako za autobusy, 5000 colonu za oba. Viktorovo auto melo problem s vodou v chladici, nechal ho v Caliari v autoservisu. Zastavili nam u banky, ktera nedava dolary, tak jsem jim to nechala trochu sezrat a museli prijmout doplatek raftu v colonech. Viktor si skocil do papirnictvi koupit pokladni blocek a pod sirym nebem vypsal paragon. Ujistil nas, ze rafty jsou zarizene. Jistotu jsem nabyla, az kdyz mu volali, jestli uz jsme doplatili a jsme v hostelu, ktery vcera uvedl jako misto vyzvednuti. Nakonec to byla prijemna eskorta i se zarizenim hostelu Wilson v Guapiles za 22 dolaru za pokoj s koupelnou, teplou vodou, televizi a klimatizaci.

Žádné komentáře:

Okomentovat