Orosi

Žádný spěch, je to za námi, tedy skoro za námi. Pomalu si balíme saky, paky v hostelu v San Jose. Jdeme se projít na Plaza de la Democracía za denního světla s batohy, autobusy do Cartaga jezdí od Muzea, čili hned vedle náměstí. Pod náměstím objevujeme trh a utrácíme poslední peníze za suvenýry, které jsme nekoupili doteď. Třeba tradiční dřevěný vykládaný "kávovar" s tukanem. Jsme domluvení s Marcem, že v 11 sedneme na bus, abychom do dvanácti byli v Cartagu a mohli jet společně poobědvat. Pozval nás na poslední výlet do Orosí.

Kousek za Cartagem je Paraíso (v překladu ráj, ale nechápeme proč) a Orosí - údolí pod parkem Tapantí. Nejdříve se zastavujeme na Miradoru - vyhlídce, která nám připomíná Petřín. Kopec je dobře upraven a vybaven místy pro venkovní grilování a piknik, čehož místní hojně využívají. Máme výhled na přehradu Lago de Cachí na řece Reventazon, na které se také dá raftovat. Orosí je vesnice obklopená horami s dochovalým koloniálním kostelíčkem. Koloniální kostely mi zde dost chyběly, tak alespoň jeden na závěr, včetně muzea. Dáváme si poslední casado k obědu na náměstí, tedy pardon, u fotbalového hřiště před kostelem, centrem dění je tady fotbal, takže se nezřídka stane, že z náměstí je fotbalové hřiště. Vychutnáváme si kafe a plánujeme výměnný obchod - točené pivo za frijole a plátany. Nakonec zkouším tradiční šťavnatý zákusek "tres leches" (tři mléka).

Marco nás bere okružní jízdou kolem přehrady, které tady říkají jezero. Na hráz se nesmí, ale hned pod hrází je most. Na můj vkus dost chatrný, docela jsem se bála, když po něm projížděl autobus a chvěl se mi pod nohama. Propast je to pěkná.

Marco měl v plánu ještě navštívit ruiny starého kostela, ale přijeli jsme deset minut po zavíračce a hlídače jsme nepřekecali. Nevadí. Další vyhlídkový kopec už měl také zavřeno, projeli jsme Paraíso a ještě před západem slunce se jeli podívat na ruiny katedrály v Cartagu. Dozvěděli jsme se, že při opuštění Kostariky je povinnost zaplatit 29 dolarů daň, takže si musíme ještě naposledy vybrat. Našli jsme napotřetí bankomat, který měl dolary, Lu namačkal pin, ve stroji to zachrčelo, začal počítat bankovky, vyzval nás k odebrání hotovosti, ale kaslík se neotevřel. Marco zavolal správci, aby zjistil, jak budeme postupovat v případě, že to banka strhne, ale víc se dělat nedá. Nakonec jsem vybrala já, protože ta karta nějak nefungovala. Tak přece se nakonec objevil nějaký problém. Už ta celá cesta byla moc idilická, že se nám nic zlého nestalo. Za vybrané peníze jsme nakoupili kafe pražené do tmava, kafe středně pražené, kafe mleté a kafe nemleté.

Nechali jsme si batohy doma, převlékli se, dopili zbytky slivovice, zavolali taxika a vyrazili do baru. Celá rodina byla dnes na svatbě, takže se k nám později nekteří připojili. Poznali jsme Markovu sestru Kristýnu s Diegem, a dokonce i Lauřina nového přítele, kterého všichni viděli poprvé a David ještě vůbec, protože nedorazil na pivo. Neobešlo se to bez tance, takže jsem si nakonec i zatančila merenge.