Quetzal, tukan a jiní ptáci

Vstavame brzy rano, v 5.50 nas vyzvedava u hostelu Fredy a s malou skupinkou se vydavame pozorovat ptaky. Doufam, ze uvidime tukany a vcera mi slibili, ze zrovna zacalo obdobi quetzalu. Kdyz jsme prijeli, tvrdili, ze obdobi jeste neni, ale vcera uz Fredy videl sest. Quetzal je Guatemalsky narodni pes, ale v Guatemale uz je na pokraji vymreni. Dojeli jsme ke vstupu do Mlzneho pralesa, kde uz skupinka lidi zoomovala objektivy do vetvi stromu. A sedel tam sam kral, nadherny quetzal s dlouhym modrym ocasem a na vedlejsi vetvi jeho samicka. Tak za tohle tech 35 dolaru stalo. Pozdeji odleteli a prileteli dalsi ctyri, jeden mlady samecek, dve samicky a jeden ukazkovy quetzal.

Hned za rohem byla krmítka pro kolibříky. Byl to frkot, jak třepotaly křídly kolem nás.

Fredy nam pak ukazoval spoustu barevnych ptacku. Delala jsem, ze me to zajima, ale ve skutecnosti jsem se nemohla dockat tukana. Ani zeleny papousek to nemohl zachranit, ani zluty ptacek. Pak nam ukazal tukaneta, maleho zeleneho tukanka.

Byla docela zima, byli jsme unaveni a hladovi. Fredy se snazil, ale nevypadalo to nadejne. Kdyz v tom se otocil na podpatku holinky, capl dalekohled na trojnozce a utikal po ceste zpatky. Slysim velkemo tukana, krikl na nas zpatky. O par desitek metru vys na ceste uz nastavoval dalekohled nekam do vetvi v dalce. Ani kdyz jsme se divali do dalekohledu, jsme tukana nevideli. Nechapu, jak ho objevil pouhyma ocima. Nekdo ze skupiny ukazal na blizsi vetev po prave strane od nas, kde sedel nejaky cerny flek. Ps, cerny ptak me nezajima, kde je k certu ten tukan? No a v tom ten cerny ptak otocil hlavu a ukazal velky barevny zobak. Diky zelenemu tukanetovi jsem zapomnela, ze tukan je vlastne cerny. Byl krasny, velky, ale bohuzel ve stinu v dalce. Muj fotak takove podminky moc nestiha.

Cestou zpatky jsme meli slibeno, ze se Fredy pokusi najit jeste lenochoda (oso perezoso). Az dole v Santa Elene jsme minuli znacku pozor lenochodi. Jeden chomac chlupu spal primo u silnice. Ze je to lenochod se dalo vytusit pouze podle ruky, kterou se drzel za vetev nad nim. Po navratu jsme dostali snidani, kterou nam majitel hostelu Tony schoval a prestali jme byt hlady nervozni. Dokonce jsme se odhodlali objednat si na odpoledne canopy - lanovky v lese. Ale jeste pres poledne musim stihnout predplacene motyly - mariposario.