Spakovali jsme se, je ošklivo, zataženo a poprchává, čas se vrátit. Nevěděli jsme, které z mol je doprava zpět do Almirate, ale trefili jsme se. Potkali jsme Kaliforňana, který se sem přestěhoval a prodává trička... Byli jsme zmateni, jestli máme jet do Almirate nebo Boquette, ale na pohodu. Nepotřebujeme žádný shuttle, to zvládnem.
V přístavu jsme se potkali se dvěma Kostaričany z Puerto Vieja a podělili se o taxik na hranice. Jsou to mladí doktoři, přestěhovali se ze San José za prací. Dělají na klinice v horách dál za Bribri, pracují s indiány. Tahali jsme z nich informace, až nám začali organizovat výlet na zítřek do rezervace. Ze Sixaoly nás vzali vlastním autem. Nepodařilo se domluvit přespání na dnešek u indiánů, ale zítra máme domluvený výlet, zvolili jsme tedy opět Puerto Viejo. La Ruka Hostel nás zase vypekl, nenechali jsme se opět poslat do GreenWoods. Australan, který svačil před recepcí nám dal tip na žluté kabinky u veterinární stanice za 35 dolarů. Prý tu dva měsíce bydlel.
Konečně zase jednou vlastní ložnice s koupelnou. Lu si tady hned padl do oka s majitelem z Argentiny a Američanem a začali společně zkoumat stavební dřevo a rozebírat problémy a potenciály oblasti. Američan si vzal židličku a prohlásil, že jde pozorovat lidi. Vyvalil se v bráně na pozemek. Píšu blog. Argentyňan šel okolo a komentoval: "O, ou". Říkala jsem si, co je asi špatně. Před chvílí vyprávěl story, že když se staví ze špatného dřeva, může se člověk propadnout ve sprše do prostoru pod barákem. Stalo se to o dva domy dál, host jednou přišel nahý, obalený brouky s nechápavou otázkou ve tváři: "WTF = Co to má znamenat? Co s tim teď uděláš? Pomoc!" Naštěstí tady je vše z betonu a "železného" dřeva (nispero). Vystrašena touto historkou jsem čekala, co to "O, ou" bude znamenat. Do domečku naproti našemu se valí dav velkých mravenců. Přicházejí jednou ročně, obalí stěny a všechno v domě, sní zbytky hmyzu, vyčistí nepořádek, nic neudělají našim věcem ani jídlu a za 20 minut jdou zas o dům dál. Je třeba jim dát čas a prostor, protože koušou. Jednou ročně na 20 minut - dnes odpoledne. Nebylo to tak dramatické, nebyli tak rychlí, ani tak roztahovační.
Na večer jsme se šli vykoupat. Dostali jsme typ, kde najdeme bazén. Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, co to je, totiž místo v moři, kde 2 metry od břehu je hrana skaliska (bývalého korálového útesu) a hloubka. Voda se tu divně chovala, vlny nevěděly kterým směrem dřív, ale žádné nebezpečné proudy. Bylo to místo tak 20m v průměru, ale měla jsem strach z těch okrajů takový, že jsem si koupání v "bazénu" moc neužívala. Večer jsme šli na živou hudbu a nachos s guacamole (avokádový dip).
Žádné komentáře:
Okomentovat